Kapitola 17. Zachránce Draco
Následujícího rána seděl Harry v kuchyni a popíjel čaj. Minulá noc byla úžasná. Sešla se celá jeho rodina, aby s ním oslavila jeho narozeniny, ale pro něj to byla jako oslava jeho života všeobecně. Věděl, že by měl být v sedmém nebi a část z něj by nyní vyčarovala největšího patrona, jakého kdy svět viděl. Avšak ta jeho druhá část měla strach. Osud k němu nikdy nebyl příliš laskavý… pokaždé, když byl šťastný, se stalo něco katastrofálního.
Povzdechl si. Možná to tentokrát bude jinak, za celým jeho dosavadním osudem stál Albus Brumbál a neustále tahal za nitky. Ale ten už nebyl v obraze – doslova.
Vytáhl dokumenty týkající se sirotčinců a dokončil všechny svoje plány a požadavky. Potom se rozhodl projít se do sovince a poslat je Grobrickovi. Oblečené měl nové džíny a tričko, ve kterých se cítil o mnoho pohodlněji než ve formálních hábitech, které nosil posledních pár týdnů.
Když odcházel z komnat, spatřil Kráturu a Danteho vycházejících z kuchyně. Dante se minulou noc dost uvolnil. Harry věděl, že malý domácí skřítek si hrál s Viktorii, Teddym a medvědem Fredem v Teddyho pokoji.
„Ahoj, Dante, chystám se projít do sovince, chceš jít se mnou?“ zeptal se Harry maličkého skřítka.
Dante se podíval na Harryho a potom na Kráturu a zavrtěl hlavou.
„To je v pořádku, tak někdy příště.“ mrkl Harry na Kráturu a přikývl. Dante dělal pokroky, tentokrát se už neskrýval za Kráturou.
Harrymu netrvalo dlouho odnést balíček do sovince, ale když se zadíval na všechny ty sovy, opět jím přešel smutek. Harry s koupí nové sovy váhal, Hedvika mu stále příliš chyběla, ale také věděl, že to bude muset překonat.
Harry se vracel zpět do hradu a pohled mu padl na Severuse a Draca vycházejících ze sklepení. Noc strávil v komnatách svého kmotra a potom se tu chystal strávil den až do té doby, dokud s Hermionou nebudou muset odejít do Austrálie.
„Dobré ráno, vy dva,“ popošel k nim Harry. Právě se chtěl naklonit a políbit Severuse, když Severus o krok ustoupil a diskrétně zavrtěl hlavou. Harry se zamračil, Severus o nich Dracovi neřekl.
„Pottere,“ ušklíbl se Severus.
„Lorde Potter-Blacku,“ zdvořile sklonil hlavu Draco.
„Draco, prosím tě, říkej mi Harry, anebo Potter, tak, jak jsi to dělával, a to uklánění a podobné věci si nechej na formální příležitosti.“
Draco přikývl, „Dobře, Harry.“
„Takže, užil sis oslavu? Měl jsi možnost promluvit si se Salazarem?“
Draco přikývl, „Kéž bych se s ním potkal už před lety, dost toho z učení Temného pána rozptýlil. Abych byl upřímný, stále jsem zmatený. Pozval mě i dnes, víš, promluvit si.“
„Ano, je to vynikající; doufám, že portréty zakladatelů budou nyní dostupnější, členem kolejí by mohli poskytovat rady a také správnou historii. Takže doufám, že bychom tak mohli dosáhnout větší školní jednotu a snížit nezdravou rivalitu.“
„Skutečně, takové sentimentální bláboly. Měli bychom jít, Draco.“ řekl Severus tónem hlasu, kterým dával najevo, že se nudí, „Jestli by se ředitelka ptala, jdeme do Prasinek a vrátíme se až na oběd.“
„Dobře, bavte se,“ odpověděl Harry, když pozoroval ty dva, jak odcházejí. Věděl, že Severus si chtěl udržet svoji reputaci protivného a sarkastického profesora lektvarů, ale myslel si, že o jejich vztahu svému kmotřenci řekne. Možná ještě nebyl připravený.
Rozhodl se, že půjde zpět do Komnaty a předčte si další Salazarovy deníky. Informujíc Kráturu o svých plánech si vzal jídlo a oboustranné zrcadlo na komunikaci, a zamířil dolů do Tajemné komnaty.
Draco a Severus mlčky kráčeli do Prasinek. Draco celou dobu pokukoval po svém kmotrovi, věděl, že ho něco trápí. Včera v noci Severuse pozoroval a všiml si, že mluví s ostatními, vypadal jako doma. Když chtěl někdo použít koupelnu a ta blízko obýváku byla obsazená, nasměroval je Severus do jiné koupelny. Severus byl v Harryho apartmánu rozhodně už několikrát.
Draco věděl, že se něco děje. Byl v pokušení se ho na to včera večer zeptat, ale nakonec se rozhodl, že ne, jeho kmotr si soukromí velmi chránil. Když dnes ráno potkali Harryho, jeho oči se úplně rozzářili, když spatřil Severuse. Na krátko uvažoval i o tom, zda se mezi nimi neděje něco romantické, ale jeho kmotr k němu byl stejně protivný jako vždy. Kromě toho, Harry a Hermiona s nikým nechodili, ne? Draco byl zmatený.
Jako absolventský dar mu Severus bohaté lektvarové vybavení a také knihy a různé přísady. Jelikož Draco složil OVCE v soukromí, neměl žádnou absolventskou slavnost ani nic podobné, takže tento Severusův jednoduchý čin ho velmi dojal.
Na zpáteční cestě se ho Draco zeptal na jeho novou finanční situaci a Severus mu řekl o Princeovském majetku. Řekl mu také všechno o Brublálově krádeži, o tom, jak ho manipuloval, aby se stal novým temným pánem a jaké s ním měl ten starý blázen plány. Řekl mu o závěti svého dědy a o Harrym, který mu vrátil jeho dědictví.
Draco přikývl, „Takže ty a Harry si nyní rozumíte?“
„Dalo by se tak říct.“
„Je to důvod, proč ho bereš na lektvarové shromáždění?“
„O čem to mluvíš?“
„Harry řekl otci, že tento víkend jde s tebou na tu konferenci. Dost jsem se tomu divil, myslel jsem si, že Harry nebyl velmi na lektvary…“
Severus chvíli mlčel a potom řekl, „Harry půjde jako investor. Potterové, jako i Blackové jsou investory mnohých probíhajících experimentů a mistrů lektvarů. Věřím, že víš, že tvůj mistr lektvarů Sangre dostává roční dotaci z Blackového majetku. Harry se chce víc zapojit do fungování svého majetku a peněz. Také chce investovat do nějakých nových experimentů podle vlastního výběru.“
To Dracovi smysl dávalo a tam přikývl. „Uvědomuji si, že chce být součástí svých investicí. Měl nějaké skvělé nápady týkající se sirotčinců…“
Severus si vydýchl, Draco jeho lži uvěřil. Proč řekl Harry Luciusovi, že s ním jde na konferenci? Chtěl jít? Nic neřekl, že by čekal na to, zda se ho Severus zeptá? Severus nikdy před tím na konferenci nikoho nevzal, bylo by to však dobré, mít někoho sebou. Představil si Harryho ve slavnostním hábitu hned první noc na plese… Zajímalo by mě, zda umí Harry tancovat valčík.
„Severusi… Severusi, jsi tu stále?“
„Ano, sirotčince.“
„Hmm. Každopádně, jam říkám, doopravdy by mi nevadilo zapojit se mezi dobrovolníky, až se vrátím, alespoň pokud mi to umožní mistr Sangre…“
V rozhovoru pokračovali celou cestu zpět do hradu. Na obědě ve Velké síni se potkali s Nevillem, Hermionou, Filiusem a Minervou.
„Tak tady jste, kde je Harry? Předpokládal jsem, že bude s vámi dvěma.“ zeptala se Minerva, když vešli dovnitř.
„Proč by měl být Harry s námi? Pravděpodobně sedí někde před zrcadlem,“ zašklebil se Severus. Viděl, jak na něj všichni u stolu civí, ale nikdo z nich nic neřekl. Pochopili.
„Tak, Draco, slyšela jsem, že dnes večer odcházíte s Hermionou do Austrálie?“ zeptal se Filius, který tak chtěl změnit téma.
„Ano, chci se pokusit najít svoji sestřenici, který žije kdesi v mudlovské části Austrálie, myslím, že někde blízko Sydney. Hermiona se chystá navštívit své rodiče, ale připojí se k hledání, jelikož já toho o mudlovském světě mnoho nevím,“ řekl Draco, když si nabíral jídlo.
„V Niagarské škole magie v Esperance mám dobrého přítele. Je to sice na druhém konci Austrálie, ale kdyby něco…“ řekl Filius.
„A co McGregor, není náhodou v Sydney, v kouzelnické škole? Je to dobrý muž, tři roky před tím, než jste vy tři nastoupili, byl profesorem Obrany proti černé magii,“ uvedla Minerva.
„Proč odešel?“ zeptala se Hermiona. Spolu s Ronem a Harrym často spekulovali o tom, prč vždy profesoři OPČM vždy odešli.
„Sbalil nějakou léčitelku a oženil se. Potom se přestěhovali na druhou stranu světa, co nejdále od tupohlavých děcek.“ odpověděl Severus.
„Ano, informace o něm mám ve své pracovně, dám vám je před tím, než odejdete. Je to dobrý kouzelník, klidně se na něj budete moct obrátit, jestli budete potřebovat pomoc,“ řekla Minerva a mračila se na Severuse.
„Uvědomujete si vy dva, že v Austrálii je nyní zima? Vzpomínám si, že když jsem tam šla poprvé, bylo to dost trapné. Konala se soutěž duelantů, tady ve Skotsku bylo akorát nejchladnější vyvrcholení zimy a všichni jsme chodili oblečení v několika vrstvách oblečení. Tak jsme si samozřejmě sbalili samé zimní oblečení. Když jsme se potom přenášedlem přemístili do Perthu, bylo tam něco okolo třiceti stupňů. Jeden z mých přátel dostal hned první den úpal. Tehdy jsem se vlastně seznámila s kamarádku Jerarou, bylo jí nás líto a půjčila nám nějaké oblečení. Potom později nás vzala na nákupy.“
Hermiona se zasmála, „Skoro to jisté se mi stalo loni v červnu, vlastně jsem zapomněla, že klima tam je opačná jako u nás. Ale naštěstí nebylo tak chladno, když jsme Ron a já jeli do Sydney, bylo něco okolo 14 stupňů. A když teplota klesla doopravdy nízko, všechno oblečení jsme už měli nakoupené.“
„Tak kde je lasička tentokrát?“ nevinně se zeptal Draco.
Hermiona tiše odpověděla, „Chystá se studovat draky v Rumunsku se svým bratrem Charliem.“
Draco tiše odpověděl, „Tak to je fajn.“
Oběd pokračoval Filiusovým vyprávěním příběhů o jeho návštěvách krajiny protinožců. Hermiona se jen smála a z nadcházejícího výlevu byla nadšená.
Draco se na ní díval, jak se směje. Hermiona se úplně změnila. Stále byla tak trochu podivínem, který chce mít o všem přehled, ale měla i zábavnou stránku, o které nikdy ani jen netušil, že jí má. Ale na druhou stranu, před tím ve válce stáli na opačných stranách. Povzdychl si, díky Merlinovi, válka skončila a oni mohli jít dál a užívat si život.
Potom se Draco podíval na Severuse, válka na něm skutečně vybrala svou daň. Věděl, že Severus byl o něco mladší než jeho otec, takže se blížil k vrcholu třicítky, ale vypadal dvakrát tak starší. Nyní začínal vypadal spíše jako mudla jeho věku; kouzelníci vypadají mladší než mudlové možná proto, že stárnou pomaleji anebo se dožívají vyššího věku anebo díky magii. Přesně to Draco nevěděl. Severus stále vypadal starší na svůj kouzelnický věk, ale možná kdyby se víc uvolnil… minulou noc vypadal o mnoho mladší. Právě nyní však jako by měl o něčem starosti.
Po obědě odešli Severus s Dracem do pracovny, kde potkali Salazara. Asi po půl hodině však Severus vstal a odešel.
Draco, Sal a Godrik (který se k nim také připojil) právě vedli intenzivní debatu o rivalitě Nebelvíru a Zmijozelu, když se Severus vrátil.
„Salazare, mohl bys zkontrolovat Komnatu a podívat se, zda tam není Harry?“ nařídil Severus, když vešel do místnosti.
Salazar povytáhl obočí a odešel. O minutu byl zpět, „V pracovně není a ani neodpovídá na moje volání.“
„Krátura řekl, že plánoval jít do knihovny, ale nemůžu se s ním spojit ani přes oboustranné zrcadlo,“ začal Severus pochodovat po místnosti.
„Také tam není žádný můj rám, je mi to líto, Severusi, neexistuje žádný způsob, jak Harryho kontaktovat. Jedině jít dolů do Komnaty, ale nejsi hadí jazyk, tak to, no, nepřichází do úvahy.“
„Sakra, proč jsi postavil Komnatu odříznutou od jakékoli možnosti komunikace?“ vykřikl Severus.
„Které části slova spojení TAJEMNÁ komnata nerozumíš?“ sarkasticky se zeptal Salazar.
„Co myslíte tou Tajemnou komnatou? Nemáte na mysli tu legendární Tajemnou komnatu Salazara Zmijozela, domov pro monstrum, které tam žije?“ vzrušeně se zeptal Draco.
Godrik přikývl a mávl směrem k Salazarovi, připomínajíc tak Dracovi, že právě mluví s legendárním Salazarem Zmijozelem, majitelem Komnaty.
„Hej! Rani nebyl monstrum,“ rozhořčeně uvedl Salazar.
„Ne, byl to jen šest stop dlouhý obrovský bazilišek se smrtícím pohledem a jedovatou kůží. Ani zdaleka to nepřipomíná monstrum,“ sarkasticky poznamenal Richard.
„A Harry je nyní v Komnatě s baziliškem?“ zeptal se ohromený Draco.
„Ne, Potter zabil baziliška, když jste byli druháci… vzpomeň si na celý ten poprask se Zmijozelovým dědicem a na zkamenělou paní Norisovou, studentů a tak dále,“ řekl Severus.
„On zabil baziliška v druhém ročníku? Zabil šest stop dlouhého baziliška, kterého pohled zabíjel, když měl dvanáct?“ Draco byl šokovaný.
„Nezapomínej na jeho jedovatou kůži,“ dodal Richard.
„Jak?“
„S mým spolehlivým mečem,“ dramaticky odvětil Godrik a vytáhl meč, který mu visel na boku.
„Och, propána, dej tu věc pryč dřív, než někomu vypíchneš oko, konkrétně mě,“ křičel na Godrika Salazar.
Godrik se zasmál, „Co se bojíš, kdybych ti vypíchl oko, Minerva by zařídila, aby ti ho někdo zpět domaloval. Mimochodem, pamatuji si ten čas, když si nosil pře oko falešnou pásku.“ Godrik se s úšklebkem otočil k Dracovi, „Myslel si, že tak vypadá neodolatelnější a že tím přitahuje více dam.“
Draco se zasmál.
„Hej, já nejsem ten, který se procházel Londýnem nahý, jen s hůlkou a úsměvem na tváři.“
Draco se obrátil k Richardovi, „CO?“
„Dělal jsem prohlášení. Ten idiotský král mi řekl, že nemůžu mít oblečený svůj hábit, tak jsem si ho sundal,“ zvedl nos Richard.
Draco se hystericky rozesmál.
Severus se jen ušklíbl a poznamenal, „Takže od té doby existují ty idiotské Nebelvírské způsoby.“
Godrik se na něj škaredě zašklebil, „No, my nebelvírové jsme silní a stateční, jsme rytíři, kteří zachraňují slečny v nouzi, jsme ti, kteří bojují až do samého konce, jsme…“
„Ti, kteří skočí do boje bez rozmyslu, a nakonec způsobí víc problémů, než byly na začátku.“ zašklebil se Severus.
„Ale Harry…“
„Mluvil jsem o Harrym, víš kolikrát jsem mu musel zachraňovat kůži? Vždy se do něčeho bezhlavě vrhne a nemyslí na následky. Bože, všechen ten chaos, do kterého se dostal… Kámen mudrců, výlety do Zapovězeného lesa, ilegální lektvary, Kentauři, vlkodlaci, mozkomoři, akromantule, obři, draci a nesmíme zapomenout na baziliška a samozřejmě, že to nezahraňuje všechny ty pomatence, kteří se ho snažili zabít.“
Salazar a Godrik se na něj usmívali, „A ty jsi byl vždy tam, abys ho zachránil, zdá se mi, že jsi byl vždy součástí jeho dobrodružstev.“
„Nebyl jsem tam vždy a to tehdy, kdy se zranil.“
„A to je důvod, proč se o něj nyní obáváš, jsi vyděšený z toho, že se zraní?“ zeptal se Godrik.
„Já se neobávám…“ ušklíbl se Severu.
„Ano, jasně, a já nosím do postele růžové papuče se zajíčkami,“ smál se Salazar.
„Harry je v pořádku, počkej a uvidíš. Ani se nenadáš a budeš zpět v tvém náručí. Kolik je to, dvě hodiny, tři?“ provokoval Godrik.
„Ach, mladá láska, pamatuji si, když jsme byli Julietta a já stejní jako vy, ani jeden z nás nechtěl být od toho druhého příliš daleko.“ řekl s úsměvem Salazar.
„Hej, také si na to pamatuji, odporné,“ ušklíbl se Godrik a obrátil se k Dracovi, „bylo to samé, Ach Julietto, te quiero mi amor…“ Godrik měl ruce položené na srdci a mrkal, „nemohli jsme mít ani jednu slušnou pracovní poradu bez toho, aby si ti dva neposílali pusinky, skutečně odporné.“
„Och, prosím tě, jen jsi žárlil… jen proto, že nemáš v těle romantickou kost, to neznamená, že ostatní nemůžou projevovat svoji lásku; alespoň tvůj potomek je šťastný, že má takového milého Zmijozela.“ mrkl na Severuse Salazar.
„Ehm, strejdo Seve, není tu náhodou něco, co bys mi chtěl říct?“ zeptal se Draco Severuse, který si dal obličej do dlaní a zasténal.
oooOOOOooo
Draco si právě v Severusových komnatách ve sklepení balil věci. Většinu z nich zmenšil a umístil do menších prostorů v tašce. Měli cestovat mudlovskými dopravními prostředky a Hermiona řekla, že by bylo podezřelé, kdyby s sebou neměl žádný batoh. Tak se rozhodl, že si vezme jen jednu tašku.
Draco si povzdychl, když si pomyslel na svého kmotra a jeho nového milence. Kdo by si byl pomyslel, že Severus Snape, slizký profesor od Zmijozelských hadů a nebelvírský Zlatý chlapec Harry Potter budou tvořit šťastný pár. S jejich vztahem neměl doopravdy žádný problém, když byl jednou Severus šťastný, tak byl šťastný. Věděl, jaký osamělý život žil a Draco si ho vždy dobíral řečmi o tom, že si potřebuje najít ženu… ale přece jen, kdo by si to byl pomyslel…?
Vlastně si myslel, že Harry a Hermina jsou nyní spolu, ale uvědomil si, že vždy byli jen přáteli… až na to, že kdysi bývali tři. Zavtěl hlavou; Severus nebyl tak dobrodružný, alespoň si to Draco myslel. Upřímně řečeno, nikdy nepovažoval Severuse za muže se sexuálními potřebami a touhami. Dopekla, Draco měl do teď problém přemýšlet o jeho rodičů, že spolu mají sex, fuj.
Nechal svoje věci v pokoji a vydal se do Hermioniného pokoje v Nebelvírské věži.
Když Hermiona otevřela dveře, zeptal se jí, „Mám otázku: Mám si s sebou hned vzít mudlovské peníze? Myslím na letiště. Moje Gringott-karta funguje v obou světech, ale budeme potřebovat i mudlovskou hotovost? Mám totiž jen galeony.“
Hermiona ho nechala vejít do pokoje, „Já jsem ti nedala seznam, Draco?“
„Ano, ale stálo tam jen, že mám přijít s penězi. Předpokládal jsem, že máš na mysli galeony. Právě nyní jsem si uvědomil, že si možná myslela mudlovské peníze.“
„Netrap se, mám dost peněz pro nás oba, a ještě před odchodem můžeme použít bankomat. Ale měl bys mít něco i u sebe… tady máš, nechej mě ti nějaké rozměnit. Dej mi deset galeonů.“
Draco sáhl do měšce s penězi a vytáhl potřebnou sumu. Hermiona na chvíli odešla a vrátila se s balíkem mudlovských peněz. Dala mu několik desetilibrovek, pětilibrovek, a i jednu jednolibrovku, „Když přijdeme na místo, dostaneme nějaké australské dolary.“
Potom ho pozvala, aby zůstal na čaj a zavolala Sol.
Sol se před ní okamžitě s puknutím objevila, ale hned po ní přišla i Winky. Winky byla trochu opilá a zlehka se nakláněla ze strany na stranu.
Když se Sol vrátila s čajem, Winky se ho od ní snažila vzít, ale nakonec to skončilo tak, že všechno spadlo na podlahu. Sol se Hermioně a Dracovi omluvila, uklidila ten nepořádek a odešla, že přinese další čaj. Winky odešla také. Hermiona předpokládala, že šla za Sol zpět do kuchyně.
Hermiona byla trochu v rozpacích. Jelikož Winky měla jít s nimi, věděla, že Draco se o ní dřív nebo později dozví, ale i tak doufala, že do té doby udělá Winky nějaký pokrok.
„Toto je Winky? Domácí skřítek, kterého sebou bereme?“ pomalu se zeptal Draco.
„Také bereme Sol.“ odvětila Hermiona, ale na Draca se nepodívala.
„Co se jí stalo?“
Sol se vrátila s čajem, ale tentokrát bez Winky.
Hermiona se zhluboka nadechla a převyprávěla Dracovi Winčin příběh, od Světového poháru ve famfrpálu a jejího propuštění, až po Bartyho Skrka mladšího, Mnoholičný lektvar a smrt otce a syna, který si Winky vyčítala. Řekla mu o jejím alkoholismu, Dobbyho pomoci a o tom, jak se to všechno po Dobbyho smrti vrátilo. Řekla mu i o SPOŽÚS-u, a i o tom, jak jí chtěla pomoct; že to zkoušeli i všichni domácí skřítkové a že se obává, že jednoho dne bude Winky nalezená mrtvá. Proto jí bere s sebou, aby na ní mohla dohlédnout a snad jí pomoci.
Draco se na ní zahleděl, „Dovol, ať si to ujasním. Ve čtvrtém ročníku si se rozhodla osvobodit všechny bradavické domácí skřítky a začala jsi pro ně plést klobouky a šály, abys je oblékla, a tak osvobodila?“
Hermiona se na něj překvapeně podívala, Draco vypadal naštvaně. I ona byla vytočená, právě mu řekla všechno, co Winky prožila a on se stará o její pokusy na osvobození skřítků.
„Draco, oni musí být svobodní, otroctví není správné.“
„Po tom, co jsi viděla, co svoboda udělala s Winky jsi se rozhodla, že všichni domácí skřítkové mají být jako ona?“ Draco byl jednoznačně naštvaný.
„Ne, chtěla jsem, aby byli jako Dobby. Když byl svobodný, byl šťastný. Oni jen potřebovali někoho, kdo by je osvobodil.“
„A ty jsi jednoduše musela být tou osobou. Řekni mi, slečno Grangerová, co na to řekl Brumbál, když jsi ho o to požádala? Co řekla Hlava domácích skřítků, když jsi s ním o tom mluvila?“ přísně se na ní Draco zahleděl.
Hermiona neodpověděla.
„Nechej mě hádat, nemluvila jsi ani s jedním z nich. S kolika domácími skřítky kromě Dobbyho a Winky jsi mluvila?“
Hermiona opět neodpověděla.
„Nechej mě hádat, ani s jedním. Kolik domácích skřítků se ti podařilo osvobodit?“ zeptal se Draco.
„Nevím, ale všechny šály a klobouky byly druhý den pryč.“ řekla Hermiona tónem ‚vím toho víc než ty‘.
Její tón Draca ještě víc rozčílil a zvýšil hlas, „Takže i s vědomím, jak Winky trpí a nedokáže přijmout svůj svobodný život, jsi osvobodila ostatní domácí skřítky bez toho, aby ses ujistila, že mají kam jít, bez toho, abys zjistila, zda to nebyli matky anebo otcové, kteří museli opustit svoje děti. Přinutila jsi je opouštět svoje rodiny,“ při pohledu na Hermioninu tvář Draco zaznamenal, že na tyto věci nikdy nemyslela.
„Severus měl pravdu, vy Nebelvírové skáčete do všeho po hlavě bez toho, abyste o tom pořádně přemýšleli, a nakonec to vaše chování způsobí ještě víc problémů, než jich bylo na začátku. Hermiono, nikdy jsem si nemyslel, že právě ty budeš typickým nebelvírským zabedněncem. Vždy jsem si myslel, že jsi z části Havraspárka, ale asi jsem se mýlil,“ Dracův tón hlasu přešel od nahněvaného do zklamaného.
Hermionu jeho slova šokovali, ani Ron ani Harry se s ní takto nikdy nemluvili a z nějakého důvodu jí jeho zklamání skutečné zabolelo.
„Hermiono, co víš o domácích skřítcích?“
„Jsou to otroci bez všech výhod, a to je zlé, protože to, že známe magii, neznamená, že bychom měli všemu okolo šéfovat a je vzít na vědomí jen tehdy, když od nich něco potřebujeme. Mít je jako poskoky na zavolání,“ uvedla Hermiona, toto byla její řeč, kterou často replikovala lidem, jako její názor na domácí skřítky, sice tentokrát to nepronášela s takovým přesvědčením, jako obvykle.
„Potkala jsi někdy Severusového skřítka Misty?“ zeptal se Draco a všiml si, že Hermionino tváří se mihl úsměv, který znamenal souhlas. „Doopravdy si myslíš, že Severus jí šéfuje a drží si jí za zády jako otroka, dopekla, kdyby jí zkoušel rozkazovat, tak by mu asi o něco otřískala hlavu.“
Hermiona se usmála při vzpomínce na Mistyné chování v den, kdy pracovali v Severusově soukromé laboratoře.
„Hermiono, kdyby někdo, nějací mudlové přišli do kouzelnického světa a první osobu, kterou by potkali byl smrtijed, co bys jim řekla, kdyby tvrdili, že kouzelníci jsou zlí, temní a rádii mučí nevinné lidi.“
„Není fér soudit celý kouzelnický svět podle činů spáchaných pár…“
„A i tak je to přesně to, co jsi udělala ty. Posoudila jsi celý kouzelnický svět na základě činů jednoho anebo dvou lidí, ze kterých jeden byl smrtijed. Byl Dobby mučený? Ano. Bylo s ním zle zacházeno? Ano. Byl na svobodě šťastný? Ano. Ale Dobby byl domácím skřítkem smrtijeda. Všechny jsi odsoudila na základě chování smrtijeda.“
„Ale Winky…“
„Hermiono, přestala jsi někdy přemýšlet o tom, proč Skrk Winky osvobodil? Podle tebe ztratila kontrolu nad jeho smrtijedským synem, který vyčaroval na oblohu Temné znamení. Skrk věděl, že jeho syn právě oznámil ostatním smrtijedům, že je nablízku a že by ho měli hledat, co mimochodem i udělali. Dokonce přišel sám Temný pán. Co myslíš, že by udělali Winky, kdyby tam byla?“
Hermiona zalapala po dechu.
„Soudíš kouzelníky podle toho nejhoršího. Většina kouzelníků se ve skutečnosti chová k domácím skřítkům jako k součásti rodiny. Vím, že my jsme začali s teorií čistokrevnosti, která říká, že jsme lepší než mudlové a mudlorozené a vím, že to bylo zlé, ale ty jsi to jisté udělala se skřítky. Myslela jsi, že proto, že máš víc vědomostí než oni, tak jsi nadřazená a víš, co je pro ně to nejlepší. Udělala jsi, co jsi chtěla ty a nikdy jsi se jich nezeptala, zda to chtějí i oni. Z vrchu jsi se podívala na nás všechny, nejen na domácí skřítky, protože nejsme tak moudří jako ty. Můžeš být nejbystřejší čarodějkou naší generace, ale to ti nedává právo se nad námi povyšovat,“ Dracův tón byl jemný, ale jeho pokárání bylo tvrdé.
Hermiona začala plakat.
Draco byl šokovaný, nikdy by nečekal takovou reakci. Za celé ty roky ve škole přešla i nejhorší urážky a všechno vrátila ještě i s úroky. Nos ho začal bolet, jen co si vzpomněl na to, jak ho ve třetím ročníku uhodila. Viděl Hermionu bojovat se smrtijedy a stále si stát za svým. Byl při tom, když jí Bellatrix mučila a Hermiona jí naplivala do tváře. Byla tvrdou válečnou bojovnicí. Neměla plakat!
Povzdychl si, popošel k ní, klekl si před ní a podal jí kapesník. „Neplač, krásko, myslelas to dobře, ale vy Nebelvířané vždy dovolíte, aby vás ovládlo srdce. To, co potřebujete, je troška zmijozelské prohnanosti, kterou stačí přidat k vaší odvaze a inteligenci. No tak, s Winky ti pomůžu.“
„Doopravdy bs jí mohl pomoci?“ vzlykla Hermiona.
„Ano, víš, ta tvoje myšlenka o SPOŽÚSu je dobrá, existuje mnoho opuštěných a zneužívaných domácích skřítků, kteří potřebují tvou pomoc. Jen je musíme najít.“ palcem jí Draco setřel slzy.
„Zavolej Winky a požádej jí, aby odnesla pryč čajovou soupravu.“
Hermiona přikývla a zavolala Winky.
Winky přišla s flaškou máslového ležáku v ruce a velmi neohrabaně se snažila odnést čajový servis bez toho, aby pustila flašku. Celá souprava okamžitě spadla na zem.
„Víš, Hermiono, přemýšlel jsem, že koupím starý Skrk manor, ale po zhlédnutí tohoto skřítka si myslím, že to tak neudělám.“
Winky vzhlédla, když zaslechla jméno svého starého pána, „Vy kupujete pánův starý dům?“
„Ne, to určitě ne! To místo musí být jen špinavou starou boudou. Jsem si jistý, že celé je to tam v troskách, Bartemius Skrk starší ho nemusel udržovat, možná nikdy nic nedal opravit. Bylo by s tím příliš mnoho práce. Žádný kouzelník se zdravým rozumem by si nekoupil něco, co patřilo tomu člověku,“ Draco použil svůj aristokratský tón čistokrevného kouzelníka a opíral se tak, že vypadal velmi podobně jako jeho otec v nejlepších letech.
Hermiona zalapala po dechu, ale Draco jí věnoval pohled, který říkal: věř mi.
„Jak se opovažujete něco takového říct? Pán vždy všechno přesně stanovil, všechno muselo být v pořádku, všechno čisté a uklizené.“
„Doopravdy očekáváš, že tomu uvěřím, skřítku? Myslím si, že Bartemius Skrk byl nedbalý a nechutný člověk a nejdříve, když se setkám s ministrem, ujistím se, že se o tom dozví.“
Winky od hněvu hodila o zem flašku máslového ležáku, „Pán byl laskavý a jemný muž, byl velmi čestný, vždy byl dokonalý…“
„Se skřítkem, který nosí špinavé hadry,“ dotkl se Draco okraj Winkyných šatů, „Soudím člověka podle toho, co vidím a často se dívám i na jeho osobního domácího skřítka, abych mohl posoudit, jaký ten člověk vlastně je. A když se tak na tebe dívám, dospěl jsem k závěru, že Bartemius Skrk byl špinavý opilec, který nezvládal ani svoje nejjednodušší povinnosti, hanba kouzelnického světa.“
„Pán se na Winky hněvat, sát jí šaty,“ řekla smutně Winky.
„Ano, je to příliš pozdě, obávám se. Byla jsi vychovávaná Skrkem a je zřejmé, že tě nevychoval dobře, když při prvním neštěstí začneš pít. Potom musím říct, že nebyl mužem, za jakého jsem ho pokládal. Podívej se na mého domácího skřítka Dobbyho, po tom, co dostal svobodu, se stal inspirací pro mnohé další, zahrnujíc čarodějky a kouzelníky. Díky němu dostala tady slečna Grangerová nápad pomáhat ostatním a vytvořila organizaci. Dobby zemřel jako hrdina. Udělal velké věci, které o mé rodině mluví v dobrém. Co říkají tvoje činy o člověku, který tě vychoval?“
Winky neodpověděla nic, podívala se na svoje oblečení a začala ho čistit. Potom se potichu pustila do uklízení nepořádku, který udělala.
„Hermiono, kolik času zůstává do odchodu?“ zeptal se Draco stále svým aristokratickým tónem.
„Dvě hodiny.“
„No, Winky. Máš hodinu a padesát minut na to, aby ses umyla a obnovila pánův imidž.“ Potom jí podal pár galeonů. „Kup si to, co potřebuješ a před odchodem zkontroluji, zda jsi byla řádně vychovaná ke standardům, které od domácího skřítka ze šlechtické rodiny očekávám.“
„Ano, pane Draco,“ uklonila se Winky a s puknutím zmizela.
Draco se podíval na Hermionu a usmál se, „Když nefunguje laskavost, musí nastoupit tvrdost.“
Hermiona ho objala, „Draco, byl jsi úžasný.“ Potom se od něho odtáhla a znovu si sedla.
Draco si odkašlal a řekl, „Je mnoho věcí, které mě můžeš naučit o mudlovském světě a možná bych tě mohl něco zase naučit já o tom kouzelnickém.“
Hermiona přikývla a podívala se na něj, „Myslel jsi vážně to, že mi pomůžeš se SPOŽŮSem?“
„Ano, možná bychom mohli doopravdy koupit starý Skrkův dům a proměnit ho na jakýsi domov pro skřítky bez domova,“ navrhl Draco s úsměvem.
Hermiona se akorát chystala odpovědět, když do místnosti vstoupil Ogden.
„Pane Draco, chtěl bych vám poděkovat za pomoc. Věřím, že Winky bude v pořádku, požádala o lektvar na vystřízlení, a právě se umývá. Jsem na vás hrdý, změnil jste se. Už víc nejste tím malým chlapcem, kterého jsem poznal.“ Potom se Ogden obrátil k Hermioně, „Děkuji, slečno Grangerová, vím, že jí budete nadále pomáhat. Můžu navrhnout převedení jejího zaměstnání z Bradavic na vás.“
Hermiona se podívala na Ogdena a zeptala se, „Kolika domácím skřítkům jsem ublížila svým pochybením? Kolik jsem jich osvobodila?“
Ogden se na ní usmál, „Vlastně žádného. Bradavickým domácím skřítkům můžou svobodu udělit jen dědici zakladatelů, ředitel a ředitelka Bradavic, anebo Bradavice sami. Trochu je to gesto nahněvalo, ale Dobby jim vysvětlil, že se jim jen snažíte pomoct. Nebojte se, slečno Hermiono, váš SPOŽÚS je skvělý nápad a když se dozvím o nějakém domácím skřítkovi v těžkostech, odkáži ho na vás.“
Hermiona se usmála. Cítila se o mnoho lépe.
Starý domácí skřítek se jim oběma uklonil a tiše zmizel.
Draco se podíval na Hermionu a viděl, že by se ho ráda na něco zeptala, ale neudělala to, „V prvním ročníku jsem byl doopravdy naštvaný, když jsem se dozvěděl to tom, že se Harry dostal do famfrpálového týmu a rozhodl jsem se vybít si zlost na domácích skřítcích. Crabbe a Goyle mi chytili dva skřítky, kteří pracovali ve zmijozelské klubovně. Přivázal jsem je a průběžně na ně vrhal bodavé kletby. Trvalo to několik hodin, dokud nepřišel Severus a nezastavil mě. Odvedl mě do svých pokojů a já jsem si myslel, že se chystá zavolat otce. Ale namísto toho zavolal Ogdena a řekl mu, aby mě potrestal jakýmkoli způsobem, který uzná za vhodný.“
„Co udělal?“
„Dal mi po holém zadku, na ten výprask nikdy nezapomenu. Nenechej se zmást; domácí skřítkové mají velmi tvrdé ruce. Potom mi řekl, že příště ze mě udělá domácího skřítka, přikázal by svým skřítkům, aby přestali uklízet sklepení a ujistil by se, že všichni ostatní zmijozelové se dozvědí příčinu. Samozřejmě už nikdy víc jsem nezranil žádného dalšího skřítka v Bradavicích.“
„Severus mu dovolil ti dát na zadek? Tedy, ne že by sis to nezasloužil,“ poznamenala trochu šokovaná Hermiona.
„Žertuješ? Můj kmotr Sev má v pracovně pravítko, kterého se všichni zmijozelové bojí,“ zasmál se Draco.
„Páni, vždy jsme předpokládali, že vám všechno nechá projít. Bylo dobře známé, že profesor Snape nikdy netrestá zmijozeli.“
„Na veřejnosti. V soukromí, to už je jiná věc. Všichni jsme se děsili výletu do pracovny, sice pravítko bylo použité jen při ‚speciálních‘ příležitostech.“
„A ty jsi někdy… co to říkám, ty jsi byl v jeho pracovně skoro každý den,“ smála se Hermiona.
Draco se usmál, bylo dobré vidět ji s úsměvem na tváři. Nenáviděl to, že jí rozplakal, „Vlastně jsem pravítkem dostal třikrát, dvakrát kvůli tobě.“
„Skutečně, co jsem udělala?“
„Ty jsi neudělala nic, bylo to proto, co jsem udělal já tobě. Poprvé jsem dostal po naší první hodině lítaní za ten incident s pamatováčkem, přímé neuposlechnutí učitelčiného příkazu a ne, ne kmotrem. Potom ve druhém ročníku, když jsem tě poprvé nazval… víš jak?“
„Mudlovská šmejdka. Ale tak jsi mi říkal celou dobu.“
„Nikdy ne tam, kde by mě mohl slyšet Severus anebo jiný profesor či prefekt. Nenávidí to slovo víc než kteroukoli jinou nadávku bez ohledu na to, jak je kreativní,“ tady se na chvíli Draco odmlčel. „To bylo něco, co jsem nemohl pochopit, ale nyní už ano… doopravdy je mi to líto, Hermiono, je to strašné slovo a nikdy jsem jím neměl nazývat tebe ani nikoho jiného. Zasloužil jsem si každý úder, který jsem tím pravítkem dostal, stejně jako tu ránu do nosu ve třetím ročníku. Víš, že jsem byl potom z tebe doopravdy vyděšený?“
„Děkuji za omluvu, Draco,“ věnovala mu Hermiona nádherný úsměv, který mu rozbouchal srdce. „A co ta poslední příležitost?“
„Čtvrtý ročník, po tom, co jsme s Harrym na sebe zaútočili na chodbě před učebnou lektvarů a tebe zasáhlo moje kouzlo, po kterém ti narostly zuby.“
„Cože? Ale Snape si ze mě proto dělal srandu.“
„Ano, ale mohl jsem udělat o mnoho víc škody. Řekl mi, že jsem vážně zranil spolužačku a kvůli mému neoprávněnému souboji by mě mohli i vyloučit. Jen proto, že Brumbál nikdy nevyloučil Harryho, jsem z toho vyvázl tak lehce. Mohl jsem ti doopravdy ublížit.“
„Ano, no také bych ti za to měla poděkovat. Moji rodiče jsou zubaři, medlovští zubní léčitelé a zakázali mi upravit si zuby pomocí magie. Chtěli, abych počkala, dokud neskončím školu a až potom bych si to měla dát zpravit mudlovským způsobem, což by trvalo roky. A pro to, co jsi udělal, mi madam Pomfreyová zuby napravila za pár minut. Pár dní na to mě pozval na ples Viktor Krum,“ zasmála se Hermiona.
„No, tak to mě těší, že jsem vám pomohl, moje krásná lady. Ta bolest zadku stála za pomoc při vytvoření takové krásy,“ smál se Draco.
„Myslíš si, že jsem krásná?“ zeptala se tiše Hermiona.
Už podruhé tento den ho Hermiona šokovala. „Jak se můžeš na něco takového ptát? Hermiono, jsi nejkrásnější děvče, jaké jsem kdy potkal, proč si myslíš, že jsem tě celé ty roky trápil? Otec mě skoro zabil, když našel tvoje fotky, které jsem měl doma ukryté, to byl i jeden z důvodů, proč po tobě šli smrtijedi, chtěli odstranit pokušení. Jsi nejúžasnějším člověkem, jakého znám.“
„Ty máš moji fotku?“ zeptala se šokovaně Hermiona.
„Fotky. Mám je od Creevyho. Zaplatil jsem mu pěknou sumu, aby o tom nikomu neřekl.“
Hermiona sklonila hlavu a na tváři jí spadla slza, „Ron řekl, že jsem škaredá a moc hubená, a že nikdy se mnou nikdo nebude chtít být.“
„Weasley je idiot, nezasloužil si tě. Nikdy jsem nepochopil, co jsi na něm viděla.“ Draco jí opatrně vzal tvář do dlaní a zvedl jí tak, aby se dívali jeden na druhého. „Neplač, krásko, já s tebou chci být, šel bych za tebou až na konec světa, kdybych věděl, že mi věnuješ úsměv.“
Hermiona se na něj usmála.
Draco se naklonil a políbil jí. Polibek byl jemný, ale zároveň i vášnivý.
Když se od sebe oddělili, podíval se na ní a řekl, „Dokonalé.“
„Doopravdy bys za mnou šel až nakonec světa?“
„Za méně jak dvě hodiny odcházíme do Austrálie, ne? Dokonce v mudlovském letadle.“
Hermiona se zasmála. „Z části je to letadlo magické, vlastní ho totiž kouzelník. Je pro rodiny mudlorozených, kteří ví o magii. K dispozici je i speciální část letadla na přepravu domácích skřítků.“
„Je fakt skvělé, že jsi našla takové letadlo,“ usmál se Draco, „jste doopravdy úžasná, slečno Grangerová.“
Potom ji opět políbil.
O dvacet minut později kráčel Draco s Hermionou směrem k Harryho komnatám. Harry Hermioně slíbil, že jí schová nějaké věci. Vzdala se svého bytu v Londýně, toho, ve kterém plánovala žít spolu s Ronem, a všechny věci přenesla do pokojů v Bradavicích. Nyní, když ty pokoje pro hosty opouštěla, potřebovala všechny ty věci někam uložit.
Hermiona vyslovila heslo a Gryfon otevřel dveře. Zaslechli Severuse a Harryho, jak se hádají. Severusovi se nelíbilo, že Harry zmizel na celý den s tím, že ho nikdo nemohl nějak kontaktovat.
„Jak jsem měl vědět, že zrcadlo nebude fungovat? A ujistil jsem se, že Krátura ví, kde jsem. Severusi, přeháníš.“
„Mohlo se ti něco stát a nikdo by se to nikdy nedozvěděl.“
„Och, prosím tě, ty bys našel nějaký způsob. Vždy se ti…“ cokoliv se Harry chystal říct, zůstalo nevyslovené, protože zaregistroval, že dovnitř vstoupila Hermiona s Dracem.
„Ahoj, Hermiono, máš všechno připravené?“ usmíval se Harry na přítelkyni, ignorujíc vytočeného mistra lektvarů.
„Jo, přišla jsem se jen zeptat, kam mám dát ty svoje věci.“
Harry zavolal Kráturu a požádal ho o truhlici, kterou mu i hned přinesl.
„Včera jsem to pro tebe sehnal na Příčné ulici, je to truhlice se sedmi místnosti, taková, jakou měl Bárty Skrk mladší v našem čtvrtém ročníku. Některé jsou tak velké, že by se tam vešla i celá knihovna. Něco bych také mohl uložit buď tady anebo na Grimmauldovém náměstí, anebo dokonce na Potter Manor. Přemýšlím, že se tam zítra zastavím.“
„Nezačíná náhodou zítra to lektvarové shromáždění? Myslel jsem si, že jdeš jako investor, a právě první den probíhají celé ty ‚přátelské setkání‘,“ nevinně se ozval Draco.
Harry zčervenal a nejistě se zadíval na Severuse, který odpověděl, „Večeře začíná až v osm, celý den máme volný. Nejprve půjdeme na Potter Manor, následně na Prince Manor a potom do Barcelony.“
„Zní to zábavně. Je to úžasné, Harry, sice to není Rio, ale je to začátek,“ řekla Hermina se šibalským úsměvem.
„Ano, také jsem si všiml, že vaše letadlo má mezipřistání v Indii a Japonsku, Her-mi-ono,“ odpověděl Harry s úšklebkem.
Hermiona ho bouchla po ruce.
„Nemyslíš si, že nám něco uniká?“ zeptal se Draco Severuse.
„Nebelvíři,“ protočil oči Severus.
Už měli všechno připravené na odchod, když vstoupila Winky; oblečené měla pěkné růžovo-bílé šaty, bílé ponožky a botičky, a s sebou také měla malou růžovou tašku. Byla úplně střízlivá a dívala se na Draca, očekávajíc schválení.
„Ukaž, ať se na tebe podívám. Ano, dobře, Skrk odvedl skutečně dobrou práci,“ řekl Draco s úsměvem.
Domácí skřítek se usmál.
„Už ho nikdy znovu nezklam,“ řekl Draco pevným hlasem a ona přikývla.
„Winky, jsi to ty?“ zeptal se Harry s úsměvem a potom se obrátil k Hermioně, „Hermiono, odvedla jsi skvělou práci.“
„To jsem nebyla já, ale Draco a hádej co udělá? Pomůže mi se SPOŽÚSem.“ zazářila Hermiona.
„Skvělé, o detailech si promluvíme, když se vrátíte. Dobrá práce, Draco,“ potřásl mu Harry rukou.
Harry a Severus šli s Hermionou a Dracem až na letiště. Skupině se dostalo mnoha pohledů, zvlášť od chichotajících se dívek, které pokukovaly po mužské části skupiny. Většina mužská na letišti byla o trochu diskrétnější při civění na Hermionu, zejména po tom, co je Draco začal propalovat pohledem.
Když došli až k bráně, Hermiona objala Severuse a poděkovala mu za všechnu pomoc. Řekla mu, že se těší na spolupráci s ním, až se vrátí. Potom objala i Harryho, který objetí vrátil, slova nebyla potřebná.
Harry potřásl Dracovi rukou a řekl, „Dej na ní pozor, je ještě cennější než všechno zlato v Gringottbance.“
Draco se usmál a přikývl, „To jisté platí pro tebe. Severus má tuhý zevnějšek, ale má měkké srdce. Lord Potter-Black nebo ne, jestli mu zlomíš srdce, tak si tě najdu.“
Harry se zasmál, „Žádný strach.“
Severus se díval na Harryho a nenápadně ho držel za ruku, když sledovali, jak se jejich přátelé vydali vstříc dobrodružství.